Klid v Karakuře

Keiite

"Tadaiima!" křiknu dkyž dorazím. Shodím kecky a batoh dám pod věšák. Jen z něj vyndám papírový balíček. Jdu do kuchyně. "Ahoj, mamko." řeknu a líbnu jí na pozdrav na tvář. "jaký si měla den." Jakmile vstoupí martina hodím jí sáček s lízátky.

Martina

"Ahoj, Keiite... Dík..." chytím sáček s lízátky a dám si ho do kapsy. Pokud je potřeba připravit něco k večeři (nádobí a tak), tak s tím pomůžu.

Mamka

Martina připravila nádobí, a já se otočila na Keiite, co říkáš na výlet v sobotu a neděli?

Martina

Když se mamka zeptala Keiite na výlet, zpozorněla jsem. Něco tam nesedělo.
"Neříkala jsi u oběda, že ten výlet je jen v sobotu?"

Mamka

Však v sobotu,odmlčela jsem se, do neděle.. Říkala jsem snad něco jiného?
Všimla sis,že mamka působí roztržitě.

Keiite

"Tedy no ještě nevím jak budu mít šichty u Urahara-sana. Ale jestli nic nebudu mít, tak proč ne. Kam by se jelo?" řeknu a čekám, že nás chce vytáhnout na něco jako Quincy trénink. I když rodinou dovolenou, už jsme nějakej pátek neměli. Doufám, že pojede i děda.

Spoiler:

Keiite

"A sakra to je už čtvrtek? Dívný měla jsem středu. No to je jedno, každopáně pozítří musím být v praci." řeknu. Ani nevím jestli mám být zklamaná. Chata a tak jako, proč ne? Ale radši bych se věnovala studiu a práci.

Martina

Vlak zní fajn, to si budu moct číst... pěšky... taky neni nejhorší, ale číst se u toho nedá... Hm... chata... jsem zvědavá, jak to tam bude vypadat...
"Jestli si chce Keiite někoho s sebou vzít, tak klidně, mně je to fuk," pokrčím rameny. "Já ale budu ráda, když si od nich odpočinu."

Mamka

Ale jenom dopoledne ne? řekla jsem a trochu se zamračila.. Pak jsem se usmála,no,já chtěla vzít svého přítele..

Keiite

Překvapením jsem vyprskla čaj. "Cože, ty máš přítele? To je ale novinka. Tak to musím zavolat Tenchovi a domluvit se sním na dvojítě šichtě jindy." řeknu zatím ubrousekem utřu co jsem nadělala. "Taky jsi se o tom, že máš přítele mohla zmínit dřív." dodám.

Martina

Překvapeně zamrkam.
Přítele? Cože? Hm... kecat jí do toho nebudu, má na to právo... a táta s náma stejně nemluví...
Změním překvapený výraz na svůj normální a rozhlídnu se po kuchyni. Najednou je mi děsně smutno a ani nemam hlad.
Jenže co se stane, když teď odejdu? Snad nic...
Vstanu od stolu.
"Promiň, neni mi dobře..." řeknu omluvně a zamířím do pokoje.

Mamka

Udiveně se na Martinu podívám, co se s ní děje? No já bych to řekla,koukám se na Keiite, ale já nevěděla jak moc je to vážný a..vůbec co by vám bylo po tom. řeknu trochu zmateně, umm, dělala jsem nudle s kari a kuřecím,ah, a pak zavolej tenshovi.. říkám mezitím co nandavám jídlo.

Martina

Dojdu do pokoje, kde si lehnu na postel, do náruče vezmu polštář a jen tak zírám do stropu. A vzpomínám na dobu, kdy jsme ještě žili v Buenos Aires...

Keiite

Hmm táta se na nás úplně vykašlal, ani neodpovídá ani na jediný dopis nebo e-mail. Ani když to pošlu před dědu z Buenos a ten mi i odepsal, ale otev nás ignoruje. Pravda dědovi nikdo neřekl co jsme zač. Mamka si každopádně někoho zaslouží. Ta osoba sice nikdy nebude táta, ale mohl by se z něj aspoň stát kámoš. A jestli něco udělá mamce tak ho zkupu do kulatý krychle a vykleštím.

Podívám se na mamku. "Zkoušíš novej recpt ju? A kari se dělá dycky rejže, no mohlo by to být dobré. A jsem ráda, že jsi se s někým seznámila. Tenshovi zavolám zítra, teď večer ho už nebudu rušit. A nebo tam zítra zajdu po škole."

Mamka

No,ono to není jen kari, je to spíš takový nálev s kari ,na nudle, řeknu, to kari mělo být na dochucení, ale ujela mi ruka trochu no.. odmlčím se, dobrá nějak si to vyřeš, já přijdu z práce ve tři.. řeknu smutně,proč nemůžeme být normální rodina,kde muž živí rodinu a žena se stará o domácost a děti, už takhle mi na ně zbývá málo času. Nandám jídlo a usadíme se s Keiite, dáme se do jídla..

Keiite

"Zkusím ještě dotáhnou Marťu, nečekej na mě s jídlem, určitě budu hned zptáky." řeknu a jdu nahoru za sestrou. Zaťukám a otevřu dveře. Samozřejmě leží na posteli a čučí do stropu. Bůh ví na co myslí. "Copa ty tady? Už je večeře." zkusím to nejdřív trochu veselji.

Spoiler:

Martina

Když mi Keiite vejde do pokoje, podívám se na ni s neutrálním výrazem.
"Nemám hlad," odpovím a stočím pohled zpátky do stropu. "Vezmu si něco později."

Keiite

"Jo to znám. Teď tu budeš ležet, čučet do zdi a litovat se po zbytek večera. Mamka bdue mít starost, že udělal něco špatně a mě bude štvát, že nevím jak ti pomoct. To pohjď radši dolů a přestaň se tu bůh ví čím trápit. Navíc to jídlo co udělal mamka vypadá fakt dobře." řeknu.

Martina

"Nebudu se litovat," řekla jsem Keiite a otočila jsem se na bok tak, abych koukala do zdi vedle postele. "A to jídlo si vezmu později, když mi necháte. Když ne, nic se neděje."

Keiite

"A napadlo tě třeba, že po dní ve škole a v práci bych se s tebou ráda navečeřela? Zeptala se tě na tvůj den? Že máma by bylo ráda, když už se dělala s tou večeří kdyby, jsme jí jedli spolu? Rodině? Že, když tu bdueš sama ležet akorát já i ona budeme mí t starosti? Co se asi mohlo stát, že jsi tak náhle odešla?" řeknu ustaraným hlasem. "Buď se s náma prosím pojď najíst a nebo mi řekni co se děje?"

Martina

Posadila jsem se na posteli a podívala se na Keiite ne zrovna klidně.
"Jakej jsem měla den? Docela blbej," začala jsem rozzlobeně, ale tiše. Nechci, aby mě mamka slyšela. "Nejdřív se mě nějakej pitomec, mimochodem taky Quincy, vyptával na tebe a mamku a pak aktivoval návnadu pro hollow jen proto, aby zjistil, jak dobře umim střílet. A teď se dozvim, že pozítří jedem na výlet s mamčiným přítelem..." povzdechnu si a dodam: "Nemam nic proti němu, jen... mi chybí táta..."

Keiite

"Mě taky chybí táta," řeknu, sednu si vedle ní na postel a obejmu jí okolo ramen. "Ale, už jsem se rozhodla, že táta se na nás vykašlal. Ráda bych ho zase viděla, ale vypadá to, že se tak nestane. Ob dva měsíce mu posílám, přes dědu v jižní americe dopis a zatím jsem nedostala jedinou odpoveď. Bylo by jednodušší na tátu zapomenout, ale zkrátka to nejde." Odmlčím se a chviličku přemýšlím. "Myslím, že by jsme měli být za mamku rády. Pro ní to bylo možná ještě těžší než pro nás. Jsem ráda, že zase našla někoho s kým by mohla být."

Martina

Mlčky zíram na podlahu.
Poslouchala mě vůbec? Asi ne... jako vždycky...
"Hm... neříkej mamce to, co jsem ti teď řekla..." řekla jsem Keiite a vstala. Pokud jsi vůbec poslouchala... dodala jsem v duchu.
"Půjdem se najíst, ne?"